Nečekejte na pátek, ani na jaro

Prázdniny a léto za námi a někteří z vás už „netrpělivě“ čekají na svou podzimní depresi. Dny budou kratší, slunce bude méně a za chvilku je tu zima, vánoce, jaro,… a celé znova.

Dřív jsem to měla tak, že jsem milovala léto a jaro. Podzim a zima pro mě byla zbytečná období, která se prostě musí nějak přečkat. Časem jsem si uvědomila, že se vyplatí mít rád všechna roční období a dostat se do fáze, kdy na otázku: „Jaké roční období máš nejraději?“ odpovím: „Všechna!“

Proč? Protože se ani jednoho z nich prostě nezbavíte. Jaro, léto, podzim i zima tu vždycky budou (i když díky globálnímu oteplování těžko říct, v jaké podobě).

Je to úplně stejné, jako když v rádiu v neděli slyším: „A zítra už BOHUŽEL zase pondělí, zase do školy/do práce.“ Jako by říkali: „Už nemá smysl si užívat neděli, teď už byste měli být naštvaní, že je zítra pondělí.“ V pondělí vám samozřejmě nezapomenou připomenout: „Tak už je pondělí, do pátku daleko…“ A říkají tím: „Tak teď to nějak přetrpte do toho víkendu, víme, že to bude naprosto hrozný.“ A na konci týdne dostanete konečně svolení se zaradovat: „Hurá, tak už tady máme páteček,“ jako by život v týdnu byl neuvěřitelné utrpení a až o víkendu můžete pořádně žít.

Vystřídala jsem několik stanic a všude je to stejné. Vadí mi ta podprahová zpráva: Týden přečkej, o víkendu žij.

Není to málo, užívat si svůj život jen pátek, sobota a půlka neděle (tu druhou byste správně asi měli strávit v depresi z toho, že je zítra pondělí)?

Nečekejte na pátek, ani na jaro

Zkuste si na každém ročním období uvědomit a napsat, co si v něm užíváte. Můžete buď všechna najednou, nebo si na začátku každého období udělat chvilku na to jedno aktuální.

Proč?

Protože když vás přepadne splín z toho, že je počasí na prd, že je zima, apod. můžete si vědomě připomenout, na co se těšíte a co na tomhle období máte rádi.
Mozek má tendenci hodnotit náš život na základě aktuálního rozpoložení. Takže když je podzim, jeden z těch horších dnů, máme tendenci přiklánět se k názoru, že je celý podzim na nic.

Protože když si uvědomíte, co na daném období máte rádi, můžete se na to víc těšit a následně si to víc vědomě užít.

A pokud na nějaké období opravdu nic nenajdete, ale opravdu vůbec nic, zkuste si tam pravidelně naplánovat nějakou událost nebo činnost, která vám pomůže si to období víc užít.

Na co se těším já?

Jaro

Probouzející se příroda, pozoruju rašící lístky na keřích, zkoumám různé odstíny zelené, čekám na první květy.

Užívám si první slunečné dny a snažím se co nejvíc vystavovat slunci na delších procházkách, které jsem v zimě vynechávala.

Léto

Užívám si dlouhé dny u vody, posedávání na náplavce, víc času v přírodě, společné chvíle na chatě a u ohně. Těším se na letní šaty a chození na boso ve vyhřátém písku nebo v trávě.

Na konci léta se nemůžu dočkat sklizně. Baví mě zpracovávat produkty ze zahrádky a vždycky si připomínám vděčnost za hojnost.

Podzim

Kochám se barevným listím a užívám si babí léto. Každý teplý a slunečný den si užívám, jako by byl do jara poslední.

Těším se na oblíbený svetr, sběr kaštanů a výrobu podzimního věnce.

Zima

Je čas vytáhnou deky, knihy a zachumlat se s čajem v ruce. Užívám si setkávání v mrazivých dnech nad svařákem. Těším se na každoroční setkání s přáteli a rodinou, na výběr stromku a naprosté přežrání na konci Štědrého dne.

Užívat si, co zrovna můžeme

Je to být o tom tady a teď, užívat si to, co zrovna je. I tohle uvědomování si oblíbených věcí může být součástí (a pro mě je) neformální praxe mindfulness.
Když si uvědomím věci, které mám ráda a pojmenuju si je (víc díky tomu, že si je napíšu), můžu si je pak v dané chvíli víc užít a prožít, protože si řeknu jo, tohle je to ono.

Když bych si to neuvědomila a nepojmenovala a jen probíhala z jednoho dne do druhého, z jednoho týdne do dalšího, z jara do léta, neprožívala bych to tolik vědomě a pak se může stát, že jen tak prolítneme celým životem.