Lockdown jako příležitost

Já vím, já vím. Téma stokrát přežvýkané v první vlně. Co naplat, doma na zadcích sedíme už dost dlouho (bude to rok) a pořád je to téma, které je evidentně chtěné, jelikož se objevilo v rámci mého průzkumu, o jaká témata by byl zájem.

Lockdown je prostě skvělá příležitost začít s něčím novým, vrátit se k něčemu už zapomenutému, nebo si konečně naordinovat trochu klidu.

Za dávných časů, kdy se ještě školilo v nevětraných místnostech, bez rozestupů a vesele jsme na sebe prskali x hodin, mi lidi často oponovali na všechny návrhy, jak se rozvíjet, nebo jak naložit s tím či oním: „Ale já na to nemám čas.“ Zajímavé, v době online školení tento argument záhadně vymizel. Čas nám teď jaksi přebývá. Určitě ne všem, ale leckomu ano.

Vyberte si, kým chcete být

Možná vzletná otázka na začátek, ale pro mě moc důležitá. Podle Jamese Cleara, autora knihy Atomové návyky, bychom měli začínat svou identitou, tedy kým chci být, ne tím, co chci dělat. A já s touto myšlenkou jednoznačně souzním. Z pohledu našeho tématu a seberozvoje tedy nezní otázka, co se chci v lockdownu naučit, nebo co chci u sebe změnit, ale kým chci být, až se svět zase uzdraví? Chci se naučit techniky poskytování zpětné vazby, nebo se stát dobrým šéfem? Chci běhat 3x týdně, nebo se stát běžcem? Chci nevybuchnout při konkrétní situaci, nebo se chci stát trpělivým člověkem?

Pokud řešíte jen co chcete dělat, co se chcete naučit, co chcete změnit, je otázkou, co se musí stát, aby se vaše tužby a přání proměnily v realitu. Stanovíte si tedy cíle. A jak píše James Clear ve své knize:

„Pokud si stanovujete cíle, je potřeba si odpovědět na otázku, jaký typ člověka těchto cílů dosáhne? Je nutné upravit svou identitu tak, abyste byli typ člověka, který je schopen stanovených cílů dosáhnout. A vaši identitu tvoří především vaše návyky.“

Pokud se tedy chcete pustit do seberozvoje, nebo jiné činnosti, odpovězte si nejprve na otázku: „Kým chci být?“

Najděte své proč

Když už víte, kým chcete být, částečně si tak již zajišťujete motivaci pro to, abyste postupně plnili své každodenní dílčí cíle.

Motivace ale není nikdy dost a pokud vaše proč není dostatečně silné, může se stát, že váš zájem opadne, úkoly budete odkládat a ničeho nedosáhnete. Jediná motivace, která v tomto směru dlouhodobě funguje, je ta vnitřní. Musíte se ponořit do sebe a hledat, proč zrovna tohle chci dělat? Proč se zrovna v tomto směru chci rozvíjet?

Otázku jde i otočit a můžete se ptát, jak bude vypadat váš život za rok, dva, tři, když to/se nezměním? Nelíbí se vám taková budoucnost? I to může být zdroj motivace.

Jednoznačný zdroj motivace a vašich proč může být osobní vize. Dlouhodobá a reálná představa vašeho budoucího života. I tady se odráží už zmiňovaná identita. Pro zjednodušení si vypůjčím jednoduchý nástroj Stephena Coveyho. Definujte si kdo chcete být, co chcete dělat a co chcete mít. Já osobně ve své vizi nemám poslední bod s vlastnictvím, ale nemyslím si, že to do osobní vize nepatří. Vize je něco tak moc individuálního, že může obsahovat opravdu cokoli.

„A kde se vidíte za pět let?“ Kdo z nás tuhle otázku na nějakém pohovoru nedostal a kdo z nás jí někdy neodsoudil jako tu nejblbější, která může padnout. Dlouho jsem na ní taky nadávala a nechápala jí. Ovšem ta otázka je skvělá a dneska jí vidím úplně jinak. Je to otázka na vizi. Pokud nevíte, kde chcete být za pět let, podle čeho se zítra budete rozhodovat?

Takže další otázka, kterou si položte: „Proč?“

Jak na to?

Už víte, v jakém směru se chcete rozvíjet a znáte i své proč. Teď je otázka, jak na to? Nabízím několik tipů, co funguje mně. Ovšem ani zdaleka nejsem schopná obsáhnout úplně všechny možnosti a navíc, co funguje mně, nemusí fungovat vám. Proto je nejdřív důležité, abyste hledali strategie, které budou funkční u vás samotných.

Co už mi někdy fungovalo?

Je úplně jedno, co konkrétně je tématem vašeho rozvoje, tahle metoda jde použít úplně na všechno. Od „chtěla bych být empatičtější“ až po „chci zlepšit svou fyzickou kondici“.

Pokud už jste se v dané oblasti kamkoli dostali (a klidně to může být z 0 na 1), co vás tam dostalo? Co jste dělali, že už nejste na úplné nule? A jak to můžete aplikovat, abyste se dostali na pomyslnou dvojku?

Hledejte strategie, které už vám v minulosti fungovaly a aplikujte je znovu.

Co mě baví?

Pokud je pro vás čtení knih peklo, tak vás tahle aktivita určitě nikam neposune. Ideální je, když je pro vás rozvoj zábava. Možností je dneska hodně. Pokud neradi čtete, ale chcete se dozvědět o nějakém tématu víc, kupte si audio knihu, poslouchejte podcasty, nebo si udělejte vlastní průzkum na internetu a vytvořte si myšlenkovou mapu.

Nebo si najděte někoho, kdo se zajímá o podobné věci a najděte si čas na společné sdílení, inspirujte se navzájem.  Důležité je, aby vás to bavilo.

Pozorujte, analyzujte, vyhodnocujte

Někdy je téma rozvoje, nebo seberozvoje dost neuchopitelné. Třeba chcete rozvíjet svou trpělivost, jak na to? V knihách nebo podcastech můžete najít informace a inspiraci, ale jak na trpělivosti cíleně pracovat?

Za mě je klíč v pozornosti. Ráno si připomeňte, čemu že to chcete pozornost věnovat (např. vzkazem na kávovaru) a v průběhu dne pozorujte situace, kde vaše trpělivost hraje roli. Třeba když si dítě samo zkouší zavázat tkaničku a vy už byste rádi vyrazili ven, dokud je tam ještě sluníčko, ale jemu to tak moc trvá. Buď se můžete vrhnout na dětskou botičku se slovy: „Ukaž, to tu budeme do zejtra.“, nebo se můžete zastavit a pozorovat, co se ve vás děje. Co se vám hodí hlavou? Proč potřebujete tak moc spěchat?  Co cítíte na fyzické úrovni?

Jednak můžete přemýšlet nad tím, jak přemýšlíte a proč, jak píšu v textu o meta-myšlení, zároveň vám v tomto pomůže třeba mindfulness.

Večer se vraťte ke všem situacím, kterým byla v průběhu dne vystavena vaše trpělivost a zkuste analyzovat, co se dělo.

V jakých situacích jste byli trpělivější, než v jiných?
Jak to?
Co se dělo jinak?
A když to náhodou nevyšlo, co bylo tou příčinou?

Nějaký čas si veďte poznámky a při zpětném procházení narazíte na to, co vám funguje, nebo jaké jsou spouštěče vámi nechtěných reakcí.

Já jsem si takhle přišla na jeden spouštěč při nakupování. Občas jsem byla v obchodě vzteklejší než obvykle, a tak jsem si vždycky po „vzteknutí“ dávala otázku: „Co se ti teď všechno děje?“ A společným jmenovatelem bylo teplo, bylo mi prostě vedro. Vyhodnotila jsem, že když si nesundám budu, jsem víc otrávená, protože pociťuji fyzický nekomfort. Přitom taková blbost.

Ve zkratce pozorujte, co se vám děje, co cítíte, na co myslíte a přemýšlejte o tom, proč se vám hlavou honí zrovna to, co tam teď je. Analyzujte situace, ve kterých se ocitáte a zpětně vyhodnocujte, co mohlo za úspěch či neúspěch.

Žijte tím

Rozvoj není o tom, že si něco přečtu a jsem najednou osvícená. Cokoli se dozvíte, na cokoli přijdete, cokoli se naučíte a zároveň to sedne do vaší reality, aplikujte hned do běžného života, udělejte z toho součást své identity.

Např. pokud se chci naučit konečně pořádně anglicky, není to jen o tom, že si 2x týdně sednu na hodinu ke slovíčkům a gramatice. Můžu si v angličtině číst, můžu koukat na seriál v původním znění, můžu si vést deník v angličtině. Vystavujte se maximálně tomu, čemu se chcete naučit. Chcete být trpělivější? Nechte si ujet autobus a zkuste trpělivě čekat na další.

„Každým svým krokem hlasujete pro člověka, jímž se chcete stát. Jeden hlas výsledek neovlivní, ale jakmile se jich sejde spousta, stanou se důkazem vaší nové identity. To je jeden z důvodů, proč smysluplná změna nevyžaduje radikální řešení. Drobné návyky mohou vést k významným výsledkům, protože společně představují důkazy vaší nové identity. A každá smysluplná změna je zároveň zásadní. Takový je paradox neustálého dílčího zlepšování.“

James Clear

Možná jste se rozhodli v těchto zvláštních dnech nedělat nic a konečně odpočívat a jen tak kvasit. I to je v pořádku. Jde o to, že vaše rozhodnutí bylo vědomé.

Až se svět zase uzdraví, možná přijde otázka: „A co jsi dělal ty všechny ty dny doma?“ Ať už bude vaše odpověď jakákoli, doufám, že vás naplní pocitem, že jste dělali to nejlepší, co jste zrovna mohli. Ať už jste dělali cokoli.